↩️ Zpět do menu

Gramatika.

⏰

Časy (Zeiten)

🔽

Präsens (Přítomný čas)

Pro děje probíhající v přítomnosti, fakta a pravidelné děje.

Slovesný kmen + koncovky (-e, -st, -t, -en, -t, -en)
  • Ich lerne Deutsch.
  • Er arbeitet jeden Tag.
  • Wir gehen ins Kino.
  • Die Sonne scheint.

Präteritum (Jednoduchý minulý čas - souvislé vyprávění)

Používá se hlavně v psaném projevu nebo při souvislém vyprávění v minulosti.

Sloveso ve 2. tvaru
  • Ich wohnte in Berlin.
  • Er sagte nichts.
  • Wir gingen nach Hause.
  • Es war sehr kalt.

Perfekt (Složený minulý čas - konverzace)

Používá se nejčastěji v běžném hovoru pro vyjádření minulosti.

haben/sein + příčestí minulé (Partizip II)
  • Ich habe einen Apfel gegessen.
  • Wir sind nach Prag gefahren.
  • Er hat das Buch gelesen.
  • Hast du das gesehen?

Futur I (Budoucí čas prostý)

Pro plány v budoucnosti nebo předpovědi.

werden + infinitiv významového slovesa na konci
  • Ich werde dir helfen.
  • Das Wetter wird morgen schön sein.
  • Wir werden sehen.
  • Sie werden bald ankommen.
🧠

Modální slovesa (Modalverben)

🔽

Können & Dürfen

Können (moci, umět, dokázat) a Dürfen (smět).

können/dürfen + infinitiv na konci věty
  • Ich kann schwimmen.
  • Kannst du mir helfen?
  • Hier darf man nicht rauchen.
  • Darf ich etwas fragen?

Müssen & Sollen

Müssen (muset - nutnost) a Sollen (mít povinnost - doporučení).

müssen/sollen + infinitiv na konci věty
  • Ich muss jetzt gehen.
  • Du musst mehr lernen.
  • Du sollst zum Arzt gehen.
  • Was soll ich tun?

Wollen & Mögen

Wollen (chtít) a Mögen (mít rád, chtít). Möchte se používá jako podmiňovací způsob (rád bych).

wollen/möchten + infinitiv na konci věty
  • Ich will das nicht.
  • Er will ein neues Auto kaufen.
  • Ich mag Schokolade.
  • Ich möchte eine Tasse Kaffee.
📘

Členy (Artikel)

🔽

Určitý člen (der, die, das)

Když mluvíme o něčem konkrétním.

der (m), die (f), das (n), die (pl)
  • Der Mann ist mein Vater.
  • Die Frau liest ein Buch.
  • Das Kind spielt.
  • Die Blumen sind schön.

Neurčitý člen (ein, eine, ein)

Když mluvíme o něčem nekonkrétním nebo uvádíme věc poprvé.

ein (m), eine (f), ein (n)
  • Ich sehe einen Hund.
  • Sie hat eine Katze.
  • Das ist ein Haus.
  • Hast du einen Stift?
📍

Předložky (Präpositionen)

🔽

Předložky se 3. pádem (Dative)

Po těchto předložkách vždy následuje Dativ. (Aus, bei, mit, nach, seit, von, zu)

Předložka + 3. pád (dem, der, dem, den)
  • Ich komme aus der Tschechischen Republik.
  • Er wohnt bei seinen Eltern.
  • Wir fahren mit dem Zug.
  • Nach dem Mittagessen gehe ich spazieren.

Předložky se 4. pádem (Accusative)

Po těchto předložkách vždy následuje Akuzativ. (Durch, für, gegen, ohne, um)

Předložka + 4. pád (den, die, das, die)
  • Wir gehen durch den Park.
  • Das Geschenk ist für dich.
  • Ich komme ohne meinen Freund.
  • Wir treffen uns um 8 Uhr.